
Již od roku 2006 naše srdce bije pro plemeno hovawart. Jako skoro každý, kdo se nastěhuje do baráku jsme také začali uvažovat nad pořízením psa na hlídání. Nás okouzlil hovawart pro povahu, krásný vzhled a hlavně pro předpoklad vyššího věku. A tak k nám do rodiny přišla krásná fenka Ajin od Křišťálových vod, doma jenom Sheila. Sheila má bohužel předkus, takže uchovnění nebylo možné, i její povaha není úplně ideál, ale i tak je to naše princezna.
A takhle jsme si krásně společně žili, až jednou taťka zatoužil po štěňátku. Ale ne ledajakém štěňátku, chtěl štěňátko z Německa. Jenže v tu dobu se v Česku narodil vrh po německé feně a německém psu. Taťka hned žhavil telefon a jen tak informativně zavolal chovatelce. Ve třech týdnech jsme se jeli na štěňátka podívat. Chovatelka nám jako perspektivním (to nás ještě neznala :-D) budoucím páníčkům dala volno ruku ve výběru a na doporučení chovatelky a poradkyně chovu, ale i na základě srdce vybrali Calanthu.
Caluška byla odmalička šikovná, hnedka všechno pochopila a nejvíce se upoutala na mne. K nelibosti táty :-D. Tak jsem spolu začaly cvičit, socializovat a zkoušet pro nás nové věci.
V roce 2016 se v naší chovatelské stanici narodil první vrh "A" ze kterého jsme si nechali velmi nadějnou a vysněnou plavou fenku Abrielle. To, že zůstane právě ona bylo jasné od prvního dne, byla a je dosud originál a svá. Jako už 4,5 měsíční se nám vrátila jediná černá fenečka z vrhu - Althea. Trochu psychicky a fyzicky poznamená. A možná proto už jsme neměli srdce na to jí dát někomu jinému. Takže se naše smečka rozrostla na 4 hovawartí slečny. Byl to boj, holky jsou neuvěřitelně hyperaktivní po mamince Cale. Ale stojí to zato.
Píše se rok 2021 a já zjišťuji, že informace o nás jsou krapet neaktuální. V červnu 2019 jsme přišli o naší první hovawartku Sheilu, odešla ve věku 13 let na stáří. Obě naše Áčkové holky měli vrh, obě jsou to úžasné mámy.
Rok 2022 , řekla bych že po covidu horší rok, ale on v podstatě nepřišel. Všechno špatné, co se děje je naštěstí vykoupené i hodně štěstím. Letos v dubnu mi umřela Cala, bylo ji jenom deset. Aktualizaci píšu v říjnu, ale bolest je stále syrová.
A takhle jsme si krásně společně žili, až jednou taťka zatoužil po štěňátku. Ale ne ledajakém štěňátku, chtěl štěňátko z Německa. Jenže v tu dobu se v Česku narodil vrh po německé feně a německém psu. Taťka hned žhavil telefon a jen tak informativně zavolal chovatelce. Ve třech týdnech jsme se jeli na štěňátka podívat. Chovatelka nám jako perspektivním (to nás ještě neznala :-D) budoucím páníčkům dala volno ruku ve výběru a na doporučení chovatelky a poradkyně chovu, ale i na základě srdce vybrali Calanthu.
Caluška byla odmalička šikovná, hnedka všechno pochopila a nejvíce se upoutala na mne. K nelibosti táty :-D. Tak jsem spolu začaly cvičit, socializovat a zkoušet pro nás nové věci.
V roce 2016 se v naší chovatelské stanici narodil první vrh "A" ze kterého jsme si nechali velmi nadějnou a vysněnou plavou fenku Abrielle. To, že zůstane právě ona bylo jasné od prvního dne, byla a je dosud originál a svá. Jako už 4,5 měsíční se nám vrátila jediná černá fenečka z vrhu - Althea. Trochu psychicky a fyzicky poznamená. A možná proto už jsme neměli srdce na to jí dát někomu jinému. Takže se naše smečka rozrostla na 4 hovawartí slečny. Byl to boj, holky jsou neuvěřitelně hyperaktivní po mamince Cale. Ale stojí to zato.
Píše se rok 2021 a já zjišťuji, že informace o nás jsou krapet neaktuální. V červnu 2019 jsme přišli o naší první hovawartku Sheilu, odešla ve věku 13 let na stáří. Obě naše Áčkové holky měli vrh, obě jsou to úžasné mámy.
Rok 2022 , řekla bych že po covidu horší rok, ale on v podstatě nepřišel. Všechno špatné, co se děje je naštěstí vykoupené i hodně štěstím. Letos v dubnu mi umřela Cala, bylo ji jenom deset. Aktualizaci píšu v říjnu, ale bolest je stále syrová.